"Mám rád všechny sporty, ve kterých je jasný vítěz", říká motolský přednosta kliniky
Prof. MUDr. Tomáš Trč, CSc., MBA, přednosta kliniky dětské a dospělé ortopedie a traumatologie na 2. LF UK a FN v Motole, je tradičním účastníkem Memoriálu Strýčka Jedličky. Pro svou kliniku také pravidelně přebírá výtěžek z turnaje, který následně investuje do zpříjemnění prostředí pro pacienty. Jak si letos užil náš tenisový turnaj a jak zvládá současnou vyhrocenou situaci ve zdravotnictví?
V letošním ročníku jste se vrátil na stupně vítězů. Znovu po boku Jany Ksandrové. Dlouhodobá spolupráce tedy přináší úspěchy na kurtu?
Jana je nejen moje spoluhráčka příležitostná, ale i moje pacientka a v letošním roce jsme spíše léčili, než hráli. Tak jsem velmi rád, že to takto dobře dopadlo. Uvidíme, jak příští rok, zkusíme více natrénovat, ale jak jsem viděl finalisty (kterým samozřejmě gratuluji), tak na ně bychom asi neměli ani při intenzivním treninku.
V loňském roce jste přebíral symbolický šek od cyklisty Jiřího Ježka, letos od tenisty Bohdana Ulihracha. Jaký sport máte nejraději Vy, ať již v aktivní, či pasivní formě?
Já mám rád všechny sporty ve kterých je jasné, kdo je vítěz. Nemám rád sporty, kde výsledky zavisí na posuzování rozhodčích. Mám rád samozřejmě tenis, stolní tenis, squash a badminton. Rád lyžuji a rád se dívám na hokej. Nemám rád běhání pro nic a cvičení v posilovně. Považuji za zcela nesmyslné moderní gladiátorské zápasy, obávám se doby, kdy se bude dávat palec dolů jako ve starém Římě
Zmínil jste, že prostředky udělají radost především dětským pacientům. Pro ně, stejně jako pro starší pacienty, musel být pobyt v nemocnici ještě náročnější, vzhledem ke všem opatřením z poslední doby. Jak se Vám je dařilo udržovat v pozitivním nastavení?
Velmi těžko, situace, možná poněkud nevhodnými informacemi zhoršovaná, je složitá pro pacienty i pro zdravotníky. Bohužel se mi zdá, že organizace a snaha tomu zamezit je chaotická a nevhodné aktivity chronických "presentátorů a vykladačů" vlastních názorů tomu vůbec nepřispívají. Je třeba neztrácet nervy, zdravotnictví je, navzdory všem organizačním zásahům managementů všech stupňů, schopno se o nemocné, díky rozumu zdravotníků, postarat. A já věřím, že se situace postupně upraví. Že to bude ještě dlouho trvat a že budeme muset změnit svoje životní názory a zvyklosti, to je zcela jasné .
